A skutečně, ze tří stran se prakticky daří popírat, že jde o kombi. Extrémně dynamické proporce základní Ibizy našly v prodloužení logické pokračování a přirozené zakončení, zejména díky značně skloněnému zadnímu oknu.

Pouze zezadu (jako v tolika jiných případech) jakoby návrhářům došly nápady; zadní dveře vypadají jakoby nafouknuté s velkými hladkými plochami a připomínají Toledo.

Uvnitř se pochopitelně čarovalo s křivkami. I když žádné senzace, jako v konceptu, se samozřejmě nekonají, netradičně střižené interiérové panely, spolu s několika chytrými nápady, tvoří uvnitř docela sportovní atmosféru. Tu však známe již z hatchbacků; proto nás zajímala zadní polovina auta.

V druhé řadě sedadel čeká překvapivá porce místa napříč i pro kolena, avšak skloněná střecha ubrala centimetry pro hlavu. Více než 180centimetrový pasažér tedy narazí do stropního čalounění. Aspoň že se pořádně opře – 60 centimetrů vysoké opěradlo, to je nadstandardní hodnota. Škoda, že totéž nelze prohlásit o 43centimetrovém sedáku.

Přístup do zavazadelníku je královský – dveře se přímo luxusně otevírají i zavírají a jejich značný sklon podstatně usnadňuje ukládání větších předmětů, stejně jako nakládací hrana ve výšce 55 cm. Nechybí polička na deštníky, škoda jen obtížnějšího sklápění zadních sedadel. Stejně jako u škodovek, i zde chybí rezerva.